Proč si berete svého otce (nebo matku) místo partnera?

Většina lidí si myslí, že si partnera vybírá na základě „chemie“, společných zájmů nebo osudové lásky. Je to nebezpečná iluze. Ve skutečnosti si nevybíráte vy, ale váš rodinný operační systém. Ten program běží v pozadí a vyhledává protějšek, který vám umožní zopakovat staré rodinné drama. Pokud máte v systému chybu, budete si do života dokola stahovat stejný typ problémů. Pojmenujme to na rovinu: Pokud nemáte vyřešený vztah se svými rodiči, váš partner to odskáče.

Partner není váš chybějící rodič

Na seminářích to vidím každý týden. Přijde žena, říkejme jí „přetížená zachránkyně“, a stěžuje si na neschopného chlapa. Stará se o něj jako o malé dítě. Když uděláme systémový rentgen, zjistíme, že přesně tohle dělala její matka jejímu otci. Nebo že ona sama musela být v dětství oporou pro své nešťastné rodiče. V takovém vztahu pak není partnerkou, ale vychovatelkou. A s dítětem se v posteli nespí. Vášeň zmizí a zůstane jen únava.

Jak poznáte, že v posteli spíte s tátou nebo mámou

Pokud se v těchto bodech poznáváte, nežijete svůj vlastní život. Žijete jen kopii vztahu svých předků. Vaše „láska“ je jen pokusem o nápravu něčeho, co se stalo generace před vámi.

Proč chemie v seznamování lže

Ta pověstná „přitažlivost“ je často jen signál vašeho nevědomí, že jste našli někoho, kdo vám umožní zopakovat si staré známé trauma. Váš program si vybere člověka, který mu do skládačky přesně zapadne. Pokud byl váš otec emocionálně nedostupný, nebude vás přitahovat stabilní a hodný muž. Bude vám připadat nudný. Vaše chemie se aktivuje až u někoho, kdo je stejně nedostupný jako váš otec. Vaše duše totiž doufá, že tentokrát to vyhraje. Že tentokrát toho „otce“ získáte na svou stranu. Tento boj nemá vítěze, jen vyčerpané účastníky.

Mechanismus systémové loajality

V konstelacích tomu říkáme neviditelná věrnost. Dítě z lásky k rodičům raději trpí stejně jako oni, než aby bylo šťastnější. Pokud vaše matka nebyla ve vztahu spokojená, podvědomě si zakážete mít fungující vztah. Bylo by to vnímáno jako zrada jejího utrpení. Proto si vybíráte partnery, se kterými to prostě nemůže vyjít. S tímhle vědomým rozhodnutím nic neuděláte. Je to zapsané hluboko v systému.

Genogram jako rentgen reality

Představte si, že máte zlomenou nohu. Můžete o tom meditovat nebo si přát, aby to přestalo bolet. Ale dokud neuděláte rentgen a nohu nesrovnáte, nepůjde to. V rodinném systému je tímto rentgenem genogram. Je to mapa osudů vašich předků. Když do ní vyneseme fakta, uvidíme systémové záseky. Uvidíme, že vaše babička přišla o muže a od té doby „chlapi v rodině nejsou k ničemu“. Tento program se dědí jako barva očí. A vy ho teď projektujete na svého muže, který za to vůbec nemůže.

Co uvidíte v datech své rodiny

Práce s genogramem není o pocitech, ale o faktech. Když uvidíte strukturu své rodiny na papíře, přestanete obviňovat partnera a začnete řešit skutečnou příčinu.

Cesta ven vede přes dospělost

Cesta k fungujícímu vztahu nevede přes nekonečné povídání. Vede přes ukončení loajality k nefunkčním vzorcům vaší rodiny. Znamená to nechat rodičům jejich osud a jejich chyby. Přestat je soudit, ale také je přestat zachraňovat. Teprve když se v systému postavíte na své správné místo dítěte svých rodičů, můžete se stát dospělým partnerem. Vztah se pak uvolní a přestane být bojištěm o pozornost. Stane se prostorem pro skutečný společný život.

Váš vztah není věc náhody, je to výsledek řádu nebo chaosu ve vašem rodinném systému. Pokud cítíte, že se ve svých vztazích točíte v kruhu, přestaňte hledat chyby venku a podívejte se na svůj software.

Ten software, podle kterého si vybíráte partnery, odhalíte v práci s rodinným systémem, viz rodinné konstelace.